Jak již mnozí víte, sestavu HC Jičín letos posílil hokejista zvučného jména, který má za sebou úctyhodnou hokejovou kariéru. Ano, stalo se to, na co již nějakou dobu netrpělivě čekáme, a do našeho áčka přichází na sklonku hokejové kariéry Václav Pletka. Venca je dlouholetý hráč extraligy se zkušenostmi z NHL, AHL a české reprezentace. V neposlední řadě je to extraligový mistr a my si tak do kroniky můžeme zapsat, že klubem prošel po Petrovi „Háčkovi“ Hakenovi další mistr.

Před tím, než nás začne Venca bavit na ledě svým hokejovým umem, si ho trochu vyzpovídáme a pokusíme se představit jeho impozantní kariéru.

Venco, sám jsi svou bohatou kariéru začal v době, kdy ještě děti neměly tolik lákadel jako dnes a sport byl pro ně prioritou číslo jedna. Můžeš z pohledu současného trenéra mládeže (Venca trénuje mladoboleslavské juniory, pozn. redakce) popsat v čem se lišila výchova mládeže v době tvých začátků a dnes?

Myslím si, že se liší v tom, že my jsme neměli takových lákadel, jako mají děti dnes a pohybovali jsme se stále venku, hráli fotbal, basket, tenis atd. a měli jsme lepší kompletní obratnost a přirozenou dovednost zvládat různé typy sportů. Dnešní mládež je hrozně jednostranná, když dělají hokej, ostatní sporty je nezajímají, což je velká chyba, protože v jiných sportech získávají periferní vidění, čtení hry a návyky chování v různých situací, které jsme potom přenesli do hokeje. Nehledě na to, že se nám rozvíjela fyzická zdatnost. Dnešní děti na rozdíl od nás, kdy jsme hodili tašku do rohu a šli jsme okamžitě ven, tak sedí u počítače a tráví čas na sociálních sítích. Dnešní mládež nemá respekt k osobnostem, autoritám a spoluhráčům, musíme je jako trenéři v tomto ohledu vychovávat.

Myslíš si, že je český hokej dlouhodobě na ústupu, anebo se již naplno projevuje práce svazu a kvalita výchovy mládeže opět stoupá, a my se za pár let budeme moct opět radovat z úspěchů?

Tohle je na delší povídání, ale když si vezmete, tak třeba osmnáctka udělá dobrý výsledek na turnaji Ivana Hlinky a pak je MS, kde ty nejlepší mužstva pošlou ty nejlepší hráče a my ten úspěch nedokážeme zopakovat. To se týká i dvacítky.

Sám jsi nyní trenérem mladoboleslavských juniorů. Jaké to je stát na opačné straně barikády? Jsi spíš klidný anebo impulzivní trenér?

Je to jiné, zabere to daleko více času, než když jsem byl hráč. Jako hráč jsem si odtrénoval hodinu a půl a šel jsem domů. Teď musím připravovat trénink, řešit sestavu, proč prohráváme, co nás tlačí a atd. takže to zabere daleko víc času.
To by měl posoudit někdo jiný, ale já si myslím, že když mě něco vytočí, tak dokáže i pořádně zařvat a ukážu hráčům, že se mi to nelíbí. Opravdu zvýším hlas až v krajních mezích.

Pojďme ale k tobě jako k hráči. Zkus přiblížit fanouškům jaké to bylo, když jsi se dostal z mládežnického hokeje do toho profesionálního?

Samozřejmě to bylo něco, co jsem si vždy přál a byl to můj cíl se živit hokejem a to jsem si splnil. Hrál jsem NHL, KHL, dostal jsem se do reprezentace, což byl můj sen. Je to o něčem jiném, musí vše přizpůsobit hokeji, koukat co, jí, co pije, jak trénuje. Jsem rád, že se mi to podařilo.

Tvůj start v extralize v Třinci byl impozantní. V roce 1999 jsi se stal nejlepším nováčkem extraligy. Byl tento vysněný start tím nejdůležitějším krůčkem k stěhování do USA?

Tak asi to byl začátek vstupu do říše snů. Byla to první sezona a nevěděl jsem, do čeho jdu. Za tu první sezonu můžu poděkovat panu Hadamczikovi a všem spoluhráčům, kteří mi pomohli např. Richard Král a Ladislav Lubina. První sezonu jsem dal 17 gólů, ale asi vetší zlom nastal druhou sezonu, kdy jsem dal 30 gólů a dostal jsem se do reprezentace. Po sezoně mě draftovala Philadelphie a nabídla mi kontrakt.

V roce 2000 jsi odešel do organizace Philadelphie Flyers. Jak na Ameriku vzpomínáš a jaký je hokejový život v organizaci NHL v porovnání s extraligovým zázemím.

Je to úplně jiný svět, všechno tam je na daleko větší úrovni, co se týká zázemí a postarání se o hráče NHL. Jsem rád, že jsem si mohl zahrát v NHL a splnit si dětský sen. Jen si vyčítám, že jsem tam nezůstal déle a nezabojoval o šanci hrát v NHL, protože si myslím, že není těžké ji hrát, když je člověk na takovéto úrovni, ale dostat se tam.

Většinu času v zámoří jsi strávil ve farmářských Phantoms. Pár zápasů jsi ale odehrál i za Flyers. Jaký je to pocit, když hokejista poprvé nastoupí v NHL, a jak na svůj první zápas vzpomínáš?

Bylo to něco neskutečného, do dneška vzpomínám na to, že tam bylo 20 tisíc lidí a já jsem tam mohl hrát. Odehráljsme něco přes 12 minut, škoda, že jsem nedal gól, měl jsem šanci a trefil jsem tyčku. A je škoda, že těch zápasů nebylo víc.

Nakoukl jsi i do české reprezentace. Jak bys zhodnotil svou reprezentační kariéru?

Myslím si, že jsem odehrál kolem 40 utkání, škoda, že jsem nejel na žádnou velkou akci jako je MS, dvakrát mě poslali domů dva dny před odletem, protože přijeli hráči z NHL. Na MS jsem se dostal jen s dvacítkou.

Po dvou letech v Americe ses vrátil do Třince a postupně jsi prošel ještě Libercem, Karlovými Vary, Buďejovicemi a Plzní. Na kterou extraligovou štaci vzpomínáš nejraději?

Tak asi začátek v Třinci, kde jsem nakoukl do velkého hokeje a vlastně dostal jsem šanci hrát extraligu, ale každé angažmá mi dalo něco. Samozřejmě nejvíc vzpomínám na angažmá, kde se mi nejvíc dařilo. Což je Třinec, Phantoms, Liberec a Plzeň. Nakonec i v Plzni jsem dosáhnul na metu nejvyšší, dostal jsem se do klubu hokejových střelců a vyhrál jsem titul Mistra české extraligy.

Nyní jsi hráč Jičína, ve kterém již působila velká řádka kluků z Boleslavi. Co od této výzvy očekáváš a co je tvým cílem a motivací.

Očekávám, že mě hokej na stará kolena ještě bude bavit a cílem je hrát takový hokej, aby mě bavil a boavili se i diváci, protože pro ně se to hraje především ať je to na jakékoliv úrovni.

V Jičíně nebudeš ale jenom hráč. Budeš zároveň spolu s dalším velezkušeným hráčem a tvým kamarádem Pavlem Vajsajtlem Danův asistent. Dovedeš si představit tuto novou roli?

Především budu jako hráč, trenér je můj bratr a ten bude mít hlavní slovo, já jen občas řeknu své postřehy z pohledu hráče.

Je něco,  co bys rád jičínským fanouškům vzkázal?

Aby nás přišli podporovat v co největším počtu a hlavně, aby je hra bavila a dělali jsme jim radost.

Venco, děkuji za rozhovor a přeji ti, ať tě hokej stále baví a ať celý tým baví naše fanoušky a všichni si sezonu náležitě užijí.